Motoservis Kašpar

Lnářská 128,
396 01 Humpolec
Tel: 565 532 839
Tel: 565 532 838
Mobil: 608 327 525
e-mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Humpolec najdete na dálnici D1 (Exit 90) přibližně v polovině mezi Prahou a Brnem.

Otvírací doba

Po-Pá: 9:00-12:00 13:00-17:00
So: 9:00-12:00

Follow Us

Maroko III

Vysoký Atlas

Obrovský horský masiv, kde se život nezměnil po staletí.

Směr hory

Stojíme opět v Quarzazate a sledujeme obrovský horský masiv Vysokého Atlasu, kterým chceme nejbližších několik dní cestovat. Naše první cesta vede ke kasbahu (hliněné opevněné vesnici) Ait-Benhaddou, který má být jedním z nejhezčích kazbahů v Maroku. Točily se zde filmy Sodoma a Gomora, Lawrance z Arábie a další. Krajina v jeho okolí je sice nádherná,ale myslím si, že kasbahy v jiných částech země jsou hezčí.

Po stezce pro muly

Proto pokračujeme dále v cestě přes hory do Teloutu a to po pistě, která prochází vesnicemi s původními zvyky a způsobem života Berberů.

Ihned za chybějícím mostem, který spadl při záplavách před 10 lety a nikdo nemá nejmenší snahu ho opravit, jsme tedy nuceni řeku přebrodit. Zde taky končí jakýkoli náznak asfaltu a začíná vysokohorská cesta, o které se později dozvídáme jako o těžko sjízdné cestě pro muly. Sjízdnost cesty se strmými výjezdy a sjezdy na hraně propasti, kde jsou kameny pokryty jemným prachem je velmi obtížná. Zvláště když musíme projíždět několika brody s neskutečně kluzkými kameny. Nakonec se musíme otočit a jet zase zpátky. Přes hřeben se dá jet jen s prázdným a lehkým endurem.

Projížděné vesnice a rozhled nad neporušenou krajinou, kde se střídají zelená údolí se zurčícími řekami s vyprahlými pozoruhodně barevnými štěrkovými poli je nám ale odměnou za to utrpení. Všechno to ještě umocňují obrovské štíty hor. Lidé žijící v těchto vesnicích, kde se život nezměnil po několik staletí na nás koukají jak na nějaké exoty a při příjezdu do vesnice nám naproti vybíhají houfy dětí. Jakmile kdekoli v Maroku zastavíme, vždy se seběhne tlupa dětí a začnou drze žebrat ? o peníze, o bombóny, o lízátka, o jídlo atd. Některé z nich ještě neumí pořádně chodit, ale "money, money" už umí perfektně! Takto naloženou motorku tady asi dlouho neviděli.

Úplně zničení se vydáváme strategickým průsmykem Tichka s velmi kvalitní silnicí , ale s obrovským počtem zatáček na druhou stranu hor. Samotný přejezd hřebene je zajímavý, prohlížíme si zbytky sněhu na vrcholcích hor v horké Africe. Po cestě vidíme několik nabouraných aut, kterým selhali brzdy. Měli ale relativně štěstí, alespoň že nespadla do propasti.

Vodopády d´Ozroud.

Po celodenním přejezdu hor odbočujeme k vodopádům d´Ozroud, které se pyšní statutem nejzajímavějších vodopádů v Maroku. Vodopády se svojí 120m výškou a mnoha jezírky vyhloubenými v soutěsce navozují příjemnou atmosféru. I když jde o známé místo, tak prostředí kolem vodopádů zatím nepůsobí příliš komerčně. Jen je zde několik kaváren a trhovců.

Okolní cesty jsou jako stvořené pro off-road jízdy a přitom nejsou tak obtížné jako jinde v Maroku.

Marrakéš

Ráno opouštíme vodopády a vydáváme se do Marrákeše - historického města založeného Berbery, které žije směsicí minulosti a přítomnosti. Příjezd do města s několika milióny obyvatel a odpovídající hustotou provozu je trochu problémový, ale díky minaretu Koutobii se neztratíme.

Tato dominanta města a zároveň orientační bod se třemi mosaznými do dáli svítícími koulemi na špičce věže, které prý byly zlaté, je v centu veškerého života. Vcházíme do souku a svět se mění v jedno obrovské tržiště, kde je možné koupit a vidět vše. Od kožených výrobků přes jídlo až po představení s hady na Place Jemaa el-Fna.

Po prohlídce královského paláce a hrobek králů a princů se zastavujeme v královské zahradě na odpočinek od životem tepajícího města.

Po dvou dnech strávených v Marrakéši, kdy jsme sice viděli jen zlomek z toho co toto město nabízí, jsme přesyceni hukotem města a proto míříme pryč. Opět do nejvyšších hor Afriky.

Masiv Djebel Toubkal

Naše cesta vede do nejvyšší části Vysokého Atlasu a to do masivu Djebel Toubkal s nejvyšším vrcholem j.Toubkal s 4167 m.n.m.

Tento masiv, který je zasněžen od listopadu do dubna, a kde je možné zahlédnout několik lyžařských vleků, je ale přitom celkem lehce dosažitelný. Jakmile přijedeme do Asni a odbočíme k Imlil, objeví se před námi vrchol hory i se zasněženým vrcholem. Silnice, která byla nedávno smetena přívalem vody je teprve v opravě a tak jízda je pomalá a místy obtížnější. Naštěstí je podél cesty mnoho zastávek a my začínáme nakupovat a hlavně měnit s místními. Stará trička, kalhoty i notně obnošené boty jdou na dračku a například staré tričko měníme za stříbrný náramek. Zajímavé je, že Češi jsou zde dosti častými návštěvníky a proto místní znají pár slov v češtině a kurz koruny. Za Imlil stoupáme ještě kus cesty směrem k vrcholu, ale po pár kilometrech přestává být cesta sjízdná a dále se musí k vrcholu pěšky.

Průsmyk Tizi n´Test

Když sjedeme zpátky do Asni vydáváme se po silnici k průsmyku Tizi n´Test. Tato silnice spojující Asni s Taroudanntem prochází samým srdcem Atlasu a je neuveřitelně působivá. Však byla taky postavená až v letech 1926?32. Místními tomu nevěřili, ale Francouzi to přece jenom dokázali.

Protože byl průsmyk po většinu devatenácteho a dvacátého století pod nadvládou jednoho vládnoucího rodu, je dodnes na mnoha skaliskách a strategických zatáčkách mnoho kasbahů hlídajících údolí pod nimi. V této oblasti je známá mešita Tin Mal, která je snad jediná volně přístupná mešita v Maroku, i když v podstatě jde o pevnost na strmém svahu. .Zákaz vstupu pro nevěřící je jen v pátek.

Zastavení v těchto vesničkách je velmi příjemné a poobědvání v místní restauraci také. Lidé zde nejsou k cizincům tak vtíraví jako jinde v Maroku.

Úzká silnice vedoucí průsmykem s neskutečným množstvím zatáček je velmi nebezpečná nejenom tím, že nemá žádná svodidla a hned za krajem silnice je i několik stovek metrů hluboká propast, ale také tím, že místní řídí jak šílení. Do každé nepřehledné zatáčky, a to jsou skoro všechny, raději troubím, abych na sebe alespoň trochu upozornil. Po výjezdu na vrchol průsmyku se před námi již po několikáté otevírá nádherný pohled do údolí s klikatící se linkou silnice v dáli. Na rozdíl od dřívějších pohledů do údolí Atlasu, je tento umocňován pohledem na nekonečnou poušť Saharu, která se rýsuje v dáli v podobě žlutého rozmazaného obzoru.

Začínáme postupně sjíždět a začínáme cítit horký dech pouště. Sjíždíme do údolí Souss. Množství vesnic začíná s klesající výškou narůstat a objevují se obrovské olivové háje. Při pozdním hledání noclehu v těchto hájích jsme si omylem rozdělali stan u cesty do vesnice. Přišli jsme na to teprve ráno, kdy kolem nás prošla snad stovka domorodců mířící na sobotní souk..Ale všichni byli v pohodě a nikdo nás neobtěžoval.

S Atlasem za zády

Vjíždíme do Taroundanntu - města na křižovatce cest z Altasu a z oáz Tata a centra úrodného údolí Souss. Toto město je díky svým majestátním hradbám jedním z nejelegantnějších měst Maroka, i když svou velikostí (žije zde 30 tisíc obyvate) je spíše malým městem. Projížďka kolem hradeb, které jsou 5 km dlouhé je příjemná. V jejich stínu si dáváme osvěžující mátový čaj. Jedná se o silně slazený zelený čas s čerstvou mátou, který se v Maroku pije všude a pořád.

Vysoký Atlas jako nejvyšší pohoří severní Afriky v sobě ukrývá jedny z nejkrásnějších a nejpůsobivějších oblastí Maroka, kde se dá provozovat horská turistika jako v Alpách 19. Století. Bez hotelů a všude přítomných příkazů a zákazů. Doufejme, že bude trvat ještě dlouho než tato místa objeví turistický průmysl. Na motorce je zde možné maximální vyžití, jen se při tom o trochu více nadřete.

Ing.Jirků Radovan a Alena Kantorová