Motoservis Kašpar

Lnářská 128,
396 01 Humpolec
Tel: 565 532 839
Tel: 565 532 838
Mobil: 608 327 525
e-mail:  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Humpolec najdete na dálnici D1 (Exit 90) přibližně v polovině mezi Prahou a Brnem.

Otvírací doba

Po-Pá: 9:00-12:00 13:00-17:00
So: 9:00-12:00

Follow Us

Maroko IV

Pobřeží Atlantiku

Nekonečné pláže a obrovské vlny - to je pobřeží Atlantiku

K Atlantiku

I když jedeme rozpálenou krajinou, je již cítit přítomnost blížícího se Atlantiku. Vjíždíme do Tiznitu, města působícího starodávným dojmem a přitom založeného teprve v roce 1882. Je zde jeden z největších a nejznámějších šperkařských souků a šperky nám nabízejí skoro na každém rohu.

Z města vede nejkradší cesta k oceánu. A čím více se blížíme ke jeho břehům, tím pro nás s překvapením klesá teplota. Když dosáhneme pobřeží, je tady zima a k vysněné koupeli nás nic neláká. Tento pocit zimy ještě umocňuje mlha ležící nad vodou spolu se silným větrem.

Už jsme si zvykli na teploty kolem 400C a tak si oblékáme svetry a nevěřícně nahlížíme do mapy. Vždyť naproti jsou Kanárské ostrovy! Středoevropských příjemných 22 0C se nám najednou zná neskutečně málo.

Podél rozeklaného pobřeží na jedné straně a Španělskými pevnostmi na okolních kopcích na straně druhé, pokračujeme do Sidi Ifni. Město opustili Španělé teprve roku 1969 a tak vypadá hodně evropsky a moderně. Město se začíná pomalu rozpadat, protože Marokánci jsou líní cokoli opravovat.

Po koupeli v ledovém oceánu s obrovskými vlnami, které si s námi pohrávají jako s korkovou zátkou, jdeme na úpatí vysokého srázu spát.

Směr Západní Sahara

Cestou do Guelmimu, tak zvané brány Sahary, pro nás třetí, projíždíme kolem malých zemědělských statků, kde se začínají objevovat tak zvaní modří muži. V Guelmimu na trhu mají modří muži prodávat velbloudy, ale je to již spíše fraška pro turisty, a proto zklamaně opouštíme město a míříme na Tan Tan u hranic Západní Sahary. Cesta je celkem nezajímavá. Z Tan Tanu vede cesta podél oceánu až do Mauretánie a jedinou změnou po cestě ponurou kamenitou pouští jsou přechody barev pouště od hnědé po černou. Zpestřením jsou tu časté policejní kontroly. Cizince v Západní Sahaře Marocké úřady zrovna rádi nevidí. Ne zbytečně je v některých publikacích o Maroku nazývána tato oblast ?Protektorát Západní Sahara?.

Původní záměr pokračovat až do Mauretánie nám rozmluvil německý motorkář jedoucím na KTM, kdy i s prázdným endurem měl velké problémy. Prý tam není ani nic k vidění, jen samá poušť. Proto se obracíme a od toho okamžiku míříme jen na sever.

Pouští k Rajskému údolí

Naše původní předsevzetí projet všechny oázy cestou do Tafroute se vytrácí se stoupající teplotou, která bez problémů opět atakuje hranici 45 oC, a proto po prohlídce několika oáz pokračujeme dále již jen podél oceánu. Po prohlídce laguny Massa, největší domoviny ptactva v Maroku a výletního města Agadiru s jeho nádhernou písečnou pláží, zajíždíme do překrásné, palmami lemované rokle, tak zvaného rajského údolí. To je zakončeno vodopádem v Immouzeru. Vodopád je to prý nádherný, nevýhodou však je, že je většinu roku bez vody. Veškerá voda padne na zavlažování a vodopád domorodci pouštějí pouze několikrát v roce při slavnostech. Nocujeme pod převisy v tomto nádherném údolí pod dohledem místního jednorukého a jednookého obyvatele, kterému u pasu visí přes půl metru dlouhá mačeta. Ale představil se nám a podal nám ruku, tak jsme v pohodě. Skoro.

Surfařským Rájem

Čím dále jsme od Agadiru, tím více se vytrácí vliv turismu a objevují se jen osamocení surfaři u pláží mezi skalisky. Výška vln jim umožňuje dokonalé vyžití. Zastavujeme u Cap Rhir, jednoho z prvně postavených majáků v zemi, u kterého se shromažduje množství víe či méně vzácných mořských ptáků.

Cestou do Essaouiry sjíždíme k osamoceným rybářským vesnicím po velmi špatných cestách. Nepořádek uvnitř vesnic i na pobřeží je velký. Ale i tak mají tyto osady své osobité kouzlo jednoduchého a nespoutaného života. Kolem Essaouiry, nejpříjemnějšího přímořského letoviska v Maroku s nádhernými středověkými hradbami, se rozkládají jedny z největších pobřežních dun. Tyto duny se táhnou na kilometry daleko a jsou jen občas přerušeny skalisky vybíhajícími do moře.

Z pláže do továrny

Jak se přibližujeme k městu Safi, končí pláže a začínají továrny a strašný zápach. V tomto městě se zpracovává největší množství sardinek a právě ty jsou jedním z nejžádanějších vývozních artiklů. Ale ten smrad z nich! Když skončí továrny na sardinky objevují se dlouhé pásové dopravníky. Některé mají až 80km a dopravují fosfáty na výrobu hnojiv. Město je v podstatě pokračující továrna a památky se ztrácejí v jeho šedi. Zajímavostí je, že z tohoto města odplouval Thor Heyerdal se svými papyrovými loděmi Ra I a Ra II. V přístavu ale nenacházíme o tomto vyplutí žádnou připomínku. Asi to místním nepřipadá tak zajímavé. Co nejrychleji opouštíme toto území a zastavujeme až na plážích za městem, které nemají s tímto špinavým městem nic společného.

Casablanka, Rabat

Podél nádherného pobřeží pokračujeme do Casablanky, dle filmů zde natočených, romantického města, které však s touto romantikou nemá mnoho společného. Město, které mělo v roce 1906 jen 20 tisíc obyvatel, je v současné době město s evropským centrem a s třemi a půl milionem obyvatel. Ti žijí hlavně chatrčových městech v okolí, v kterých vládne extrémní chudoba. Do tohoto města nechtěně zabloudíme a velmi urychleně ho opouštíme, je tam dost nebezpečno. Všechnu tuto chudobu se snaží zastínit obrovská mešita Hasana II. postavená v zátoce s prosklenou podlahou, 200 vysokým minaretem s laserovým paprskem ukazujícím Mekku a odsouvací střechou. Mešita je tak obrovská, že chrám ve Vatikánu by se v ní ztratil.

Poprvé a taky naposled jedeme v Maroku po placené dálnici do Rabatu, hlavního města Maroka. Toto město je kromě historického středu také evropským městem s širokými bulváry a obrovskými nákupními středisky. To vše ve francouzském střihu.

Z Rabatu jedeme celkem nezajímavými správními městy s názvy, které v překladu znamenají třeba Velký souk, Sobotní souk, atd. a dále až do Larache, u kterého se nachází jedno z nejstarších netrvaleji obydlených sídlišť v Maroku starověkého Lixusu. Vykopávky města jsou hned vedle hlavní silnice a prohlídka z návrší, kdy je možný rozhled na kilometry daleko, stojí za tu námahu. Právě zde se poprvé setkáváme s odkazem Herakla.V tomto městě měla být zahrada Hesperidek a v ní růst zlatá jablka, která měl Hérakles přinést.

Ve stínu Herkula

Zastavujeme se na atlantské pláži, nazývané též Robinsonova pláž, s nádherným pískem střídaným malými jeskyněmi a rozhodujeme se zde přespat.

V noci jsme však velmi nevybíravě vzbuzeni vojenskou hlídkou a pod namířenými samopaly se musíme legitimovat. Až do rána jsme pod dozorem vojáků. Teprve ráno zjišťujeme, že jsme si ustlali mezi státní hranicí a vojenským letištěm. Tak jsme byli asi potenciálními teroristy. Ale zase kdy se člověk tak bezpečně pod vojenskou hlídkou?

Ráno přece jenom pláž opouštíme a navštěvujeme Herkulovu jeskyni se zvláštním mořským okem ve tvaru Afriky. Krásu této jeskyně, obývané již několik desítek tisíc let, kazí všudypřítomný nepořádek.

Od jeskyně je to jen kousek na velmi známý mys Spartel, který je ale jen obyčejný maják na skále. Město Tanger, založené dle pověsti Herkulem, je městem, ve kterém je cítit minulá sláva. Ta se ale velmi rychle vytrácí. Snad kromě přístavu, druhém největším v zemi, který stále roste.

Po opuštění města jedeme piniovými háji podél pobřeží průlivu za neskutečně silného bočního větru, který s námi pohazuje po sinici jak s kouskem papírku. Tak silný vítr zde je asi normální, protože okolní kopce jsou poseté větrnými elektrárnami.

Skála Jbei Musa a Gibraltarská skála se nazývají Herkulovy pilíře a proto si jsou velmi podobné. Vypadají jako by se od sebe odtrhli, však je v tomto místě Evropa vzdálena jen 5 km a ztrácí se nám v mlžném oparu.

Opět do Evropy

Opět stojíme na hranicích a procházíme malým odbavovacím kolečkem ve formě stání u okýnek a vyplňování formulářů. Ale ubíhá to nad očekávání rychle, sotva dvě hodiny. Po vjezdu do Ceuty rychle tankujeme, však v nádrži je sotva půl litru. Necháme se očuchat psy, zda nevezeme nějaké drogy, a naloďujeme se a opouštíme Maroko. Zemi mnoha kontrastů a kultur.

Je to zemně, kde se člověk při zachování základních pravidel cítí bezpečně a příjemně. Závěrem přidávám několik příkladů cen. Benzin, většinou bezolovnatý, kolem 30 Kč, voda balená 1,5l za 15 Kč, chlebová placka 3 Kč. Jídlo v restauraci o několika chodech od 60 Kč, ubytování v kempu pro dva a motorku od 50 Kč do maximálně 150 Kč.Prostě kromě benzinu všechno velmi levné, po smlouvání ještě levnější.

Ing.Jirků Radovan a Alena Kantorová